Je to rozdíl mezi politickou svobodou a politickou diktaturou, chápaný od doby Herodotovy jako rozdíl mezi Západem a Orientem (mezi řeckou svobodou a… - Karl Jaspers

In time, this consciousness of risk remains the condition for increasing freedom. It excludes complete reliance on subjective certainty, forbids the generalization of the subjective commandment into a universal law, and bars fanaticism. Even in the certainty of the resolve, there must, in so far as it is translated into practical action, remain a certain margin of indetermination. There can be no subjective security. The pride of the absolute truth destroys in truth in the world.

Mravnost vždy určují také cíle, které nepřesahují svět. Morálně mohu být povinen nasadit svůj život, je-li naděje na uskutečnění určitého cíle. Avšak z morálního hlediska neexistuje požadavek obětovat život, vím-li jistě, že se tím ničeho nedosáhne. Z morálního hlediska existuje požadavek dát život v sázku, ne však požadavek zvolit jistou záhubu. Morálně se v obou případech požaduje spíše opak: nečinit to, co je vzhledem k světským účelům nesmyslné, nýbrž zachovat si život pro jejich uskutečňování.

Ale je v nás vědomí viny, které má jiný zdroj. Metafyzická vina je nedostatek absolutní solidarity s člověkem jako člověkem. Tato solidarita zůstává trvalým požadavkem i tam, kde už morálně smysluplný požadavek končí. Je porušena, přihlížím-li, jak dochází k bezpráví a zločinu. Nestačí, že dávám obezřetně život v sázku, abych tomu zabránil. Jestliže k tomu dochází a jsem při tom, a zůstávám naživu, zatímco druhý je vražděn, pak je ve mně hlas, díky němuž si uvědomuji: to, že ještě žiji, je moje vina.

I approach the presentation of Kierkegaard with some trepidation. Next to Nietzsche, or rather, prior to Nietzsche, I consider him to be the most important thinker of our post-Kantian age. With Goethe and Hegel, an epoch had reached its conclusion, and our prevalent way of thinking — that is, the positivistic, natural-scientific one — cannot really be considered as philosophy.