Any acceleration constitutes progress, Miss Glory. Nature had no understanding of the modern rate of work. From a technical standpoint the whole of c… - Karel Čapek

" "

Any acceleration constitutes progress, Miss Glory. Nature had no understanding of the modern rate of work. From a technical standpoint the whole of childhood is pure nonsense. Simply wasted time. An untenable waste of time.

English
Collect this quote

About Karel Čapek

Karel Čapek (January 9, 1890 – December 25, 1938) was a Czech author and playwright, who introduced and made popular the word robot as a word for artificial human beings, which first appeared in his play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) in 1920.

Biography information from Wikiquote

Also Known As

Alternative Names: Karel Capek
Go Premium

Support Quotewise while enjoying an ad-free experience and premium features.

View Plans

Related quotes. More quotes will automatically load as you scroll down, or you can use the load more buttons.

Additional quotes by Karel Čapek

Everyone has the best of feelings towards mankind in general, but not towards the individual man. We'll kill men, but we want to save mankind. And that isn't right, your Reverence. The world will be an evil place as long as people don't believe in other people.

Z názorů kočky

Tohle je můj Člověk. Nebojím se ho.

Je velmi mocný, neboť jí velmi mnoho; je Všežeroucí. Co žereš? Dej mi!

Není krásný, neboť nemá srsti. Nemaje dosti slin, musí se umývat vodou. Mňouká drsně a zbytečně mnoho. Někdy ze spánku přede.

Otevři mi dveře.

Nevím, proč se stal Pánem; snad sežral něco vznešeného.

V mých pokojích zachovává čistotu.

Bere do tlapky černý ostrý dráp a ryje jím do bílých listů. Jinak si neumí hrát. Spí v noci místo ve dne, nevidí potmě, nemá žádných rozkoší. Nikdy nemyslí na krev, nikdy nesní o lovu a boji, nikdy nezpívá láskou.

Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím, jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů. Nemysli si, že se o tebe starám. Slyším jen tiché šustění tvého spáru. Někdy šustění umlkne, ubohá tupá hlava už neví, jak si hrát, a tu mi ho přijde líto, i ráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění. Tu tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej. V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět.

Nemysli si však, že se o tebe starám. Ohřál jsi mne, a teď zas půjdu naslouchat černým hlasům.

Loading...