Karel Čapek Quotes

We've become beings with souls... Something struggles within us. There are moments when something gets into us. Thoughts come to us which are not our own... People are our fathers! The voice that cries out that you want to live; the voice that complains; the voice that reasons; the voice that speaks of eternity — that is their voice!

A já vám něco povím: To, čemu říkáme náš život, to není všecko, co jsme prožili; je to jen výběr. Toho, co prožíváme, je příliš mnoho, víc než nač stačí náš rozum. Proto si jen vybíráme to a ono, co se nám hodí, a jaksi z toho upleteme takový zjednodušený děj; a tomu výrobku říkáme náš život. Ale co odpadků přitom necháváme, co divných a strašných věcí pomíjíme, kristepane, kdyby to si člověk uvědomil! Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života.

To je báječná výhoda, že my nemáme žádné mořské břehy, víš? Kdo má dnes moře, je chudák.” “Ale když teď jde moře až k Drážďanům – –” “Tam jsou Němci,” prohlásil starý pán odmítavě. “To je jejich věc. Ale k nám Mloci nemůžou, to dá rozum. To by museli nejdřív odklidit ty skály; a nemáš ponětí, jaká by to byla práce!

I had written the sentence, 'You mustn't think that the evolution that gave rise to us was the only evolutionary possibility on this planet. . . . that cultural developments could be shaped through the mediation of another animal species. If the biological conditions were favorable, some civilization not inferior to our own could arise in the depths of the sea. . . . Would it do the same stupid things mankind has done? Would it invite the same historical calamities? What would we say if some animal other than man declared that its education and its numbers gave it the sole right to occupy the entire world and hold sway over all creation?

O Adam, Adam! no longer will you have to earn your bread by the sweat of your brow; you will return to Paradise where you were nourished by the hand of God. You will be free and supreme; you will have no other task, no other work, no other cares than to perfect your own being. You will be the master of creation.

Old Rossum thought only of his godless hocus-pocus and young Rossum of his billions. And that wasn't the dream of your R. U. R. shareholders either. They dreamed of the dividends. And on those dividends humanity will perish.

Do you think that the soul first shows itself by a gnashing of teeth?

Si cada uno cumpliera con su deber, el mundo sería un paraíso.

HELENA: Proč jim nestvoříte duši?

DR. GALL: To není v naší moci.

FABRY: To není v našem zájmu.

BUSMAN: To by zdražilo výrobu. Propánička krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny, a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?

HELENA: Nevím – – skutečně – – – zapomněla jsem.

BUSMAN: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž níž níž, až – takhle. He?

HELENA: Nerozumím.

BUSMAN: Jemináčku slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy, nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.

HELENA: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.

BUSMAN: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?

HELENA: Nemám ponětí.

BUSMAN: Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak vsaďte se!

HELENA: Co?

BUSMAN: Že za pět let budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.

ALQUIST: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.

DOMIN (vstane): Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: Věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co

4 THE NORTHERN NEWT Not many years after the first newt colonies had been settled in the North Sea and the Baltic a German scientist, Dr. Hans Thüring, found that the Baltic newt had certain distinctive physical features - clearly as a result of its environment; that it was somewhat lighter in colour, it walked on two legs, and its cranial index indicated a skull that was longer and narrower than other newts. This variety was given the name Northern Newt or Noble Newt (Andrias Scheuchzeri var. nobilis erecta Thüring). The German press took this Baltic newt as its own, and enthusiastically stressed that it was because of its German environment that this newt had developed into a different and superior sub-species, indisputably above the level of any other salamander. Journalists wrote with contempt of the degenerate newts of the Mediterranean, stunted both physically and mentally, of the savage newts of the tropics and of the inferior, barbaric and bestial newts of other nations. The slogan of the day was From the Great Newt to the German Übernewt.

The newspapers, according to their political colour, urged punishment, eradication, colonisation or a crusade against the newts, a general strike, resignation of the government, the arrest of newt owners, the arrest of communist leaders and agitators and many other protective measures of this sort. People began frantically to stockpile food when rumours of the shores and ports being closed off began to spread, and the prices of goods of every sort soared; riots caused by rising prices broke out in the industrial cities; the stock exchange was closed for three days. It was simply the more worrying and dangerous than it had been at any time over the previous three or four months. But this was when the minister for agriculture, Monsieur Monti, stepped dexterously in. He gave orders that several hundred loads of apples for the newts should be discharged into the sea twice a week along the French coasts, at government cost, of course. This measure was remarkably successful in pacifying both the newts and the villagers in Normandy and elsewhere. But Monsieur Monti went even further: there had long been deep and serious disturbances in the wine-growing regions, resulting from a lack of turnover, so he ordered that the state should provide each newt with a half litre of white wine per day. At first the newts did not know what to do with this wine because it caused them serious diarrhoea and they poured it into the sea; but with a little time they clearly became used to it, and it was noticed that from then on the newts would show a lot more enthusiasm for sex, although with lower fertility rates than before. In this way, problems to do with the newts and with agriculture were solved in one stroke; fear and tension were assuaged, and, in short, the next time there was another government crisis, caused by the financial scandal around Madame Töppler, the clever and well proven Monsieur Monti became the minister for marine affairs in the new cabinet.

Všechny zločiny jsou jasné, pane; na nich aspoň vidíte pohnutky a všechno, co k tomu patří. Ale záhadné je, co si myslí vaše kočka, o čem se zdá vaší služce a proč se vaše žena dívá tak zamyšleně z okna. Pane, všechno je záhadné krom trestních případů; takový kriminální případ, to je přesně určený kousek skutečnosti, takový výsek, na který jsme si posvítili.

Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtějí nic dělat. Nestárnout, to není jen udržet se, ale pořád růst, pořád získávat; každý rok má být, jako by člověk vystoupil o příčli na žebříku výš.

Dr Gall: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky!
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Cože?
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

Dnes se mi na mém postavení snad nejvíc líbí, že s sebou nemusím nosit žádné peníze; já nemám v kapsách nic než kousek tužky, nevím ani, jak naše peníze vypadají.