(...) Cuando tenía dieciocho años me vino el pensamiento de abandonar la Iglesia. Era para mí una exigencia de autenticidad, porque el pertenecer a l… - Karl Jaspers

In time, this consciousness of risk remains the condition for increasing freedom. It excludes complete reliance on subjective certainty, forbids the generalization of the subjective commandment into a universal law, and bars fanaticism. Even in the certainty of the resolve, there must, in so far as it is translated into practical action, remain a certain margin of indetermination. There can be no subjective security. The pride of the absolute truth destroys in truth in the world.

The dissatisfaction with every particular mode of communication (c) leads to a will to total c, a will which can only be one and which is the authentically driving and binding force in all the modes of c.
But this will to communicate, which actualizes itself out of potential Existenz through reason in the three modes of encompassing, itself does not reach fulfillment. For it is continuously bound within the three modes and ,also, aroused and moved, yet it is, so to speak muddied in its mode. And finally, it finds itself limited through its own , as well as others' historicity. This historicity both brings communication in its depths before the multiplicity of truth and also lets it wrecked.
[***] It follows thirdly that ,if truth in communication can never be definitively won and established- truth like communication seeing itself, so to speak, disappear before Transcendence, change before Being- nevertheless, its resolute actualization brings forth also the deepest opennes fro Transcendence. Truth as Communicability from Reason and Existenz, Karl Jaspers

Mravnost vždy určují také cíle, které nepřesahují svět. Morálně mohu být povinen nasadit svůj život, je-li naděje na uskutečnění určitého cíle. Avšak z morálního hlediska neexistuje požadavek obětovat život, vím-li jistě, že se tím ničeho nedosáhne. Z morálního hlediska existuje požadavek dát život v sázku, ne však požadavek zvolit jistou záhubu. Morálně se v obou případech požaduje spíše opak: nečinit to, co je vzhledem k světským účelům nesmyslné, nýbrž zachovat si život pro jejich uskutečňování.

Ale je v nás vědomí viny, které má jiný zdroj. Metafyzická vina je nedostatek absolutní solidarity s člověkem jako člověkem. Tato solidarita zůstává trvalým požadavkem i tam, kde už morálně smysluplný požadavek končí. Je porušena, přihlížím-li, jak dochází k bezpráví a zločinu. Nestačí, že dávám obezřetně život v sázku, abych tomu zabránil. Jestliže k tomu dochází a jsem při tom, a zůstávám naživu, zatímco druhý je vražděn, pak je ve mně hlas, díky němuž si uvědomuji: to, že ještě žiji, je moje vina.