To philosophize is to learn to die – philosophizing is a soaring up to the Godhead – the knowledge of Being as Being. from “Philosophy and Science”,… - Karl Jaspers

Je to rozdíl mezi politickou svobodou a politickou diktaturou, chápaný od doby Herodotovy jako rozdíl mezi Západem a Orientem (mezi řeckou svobodou a perskou despocií). Ale není už zpravidla na jednotlivcích, aby rozhodovali, jaké poměry mají vládnout. Jednotlivec se do nich rodí, štastně nebo neštastně; musí přejímat, co je zde a co je skutečné. Žádný jednotlivec a žádná skupina nemohou rázem - a také ne jen v jediné generaci – změnit tento předpoklad, bez něhož není život nás všech myslitelný.

Even the best institutions at the university are apt to deteriorate and to become distorted. Thus the very translation of thought into teachable form tends to impoverish its intellectual vitality. Once intellectual achievement is admitted into the body of accepted learning those achievements tend to assume an air of finality. Thus, it is merely a matter of convention at what point one subject ends and the other begins. It is possible, moreover, that an excellent scholar may not be able to find a place for himself within the established departmental divisions. A mediocre scholar may be preferred to him simply because his work fits into the traditional scheme. Any institution tends to consider itself an end in itself.

Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen. Jestliže jsem nenasadil svůj život, abych zabránil zavraždění druhých, ale jen jsem přihlížel, cítím se vinen způsobem, který nelze právně, politicky a morálně přiměřeně postihnout. To, že ještě žiji, když se stalo něco takového, spočívá na mně jako nesmazatelná vina. Nejsme-li díky nějaké šťastné okolnosti ušetřeni této situace, dospíváme jako lidé na hranici, kde musíme volit: buď bezpodmínečně – bez vyhlídky na úspěch, bezúčelně – nasadit život, nebo raději zůstat naživu, protože úspěch je nemožný.