Karel Čapek Quotes

Today you still have the opportunity to sell the world while it is still its present size; when there is nothing left above water but the ruins of a few mountains no-one will want to pay you a penny for it.

… Англия почти по всичко се различава от континента, като се започне от тревата и бръшляна и се свърши с университета и парламента.

Jiní zase naslouchají vzpomínkám na půl ucha a netrpělivě, aby mohli skočit do řeči: To u nás a za mých
mladých let bylo tak a tak. Mívám dojem, že se lidé svými vzpomínkami jaksi vychloubají; honosí se tím, že za jejich dětství panoval záškrt nebo že zažili tu velikou vichřici, jako by to náleželo k jejich osobním zásluhám. Snad každý člověk má potřebu vidět ve
svém životě cosi pozoruhodného, důležitého a přímo dramatického; proto rád upozorňuje na zvláštní události, které prožil, a očekává, že se pro ně stane předmětem zvýšeného zájmu a obdivu.

A man has to be a bit mad [...]. That's the best thing about him.

A man is something that feels happy, plays the piano, likes going for a walk, and in fact, wants to do a whole lot of things that are really unnecessary.

Poslední slovo komunismu je vládnout, a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc, a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž vítanou rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu.

není tak daleko od nás, jak povídají tato cizokrajná jména; je blízko, je na dosah našich srdcí a snad, snad i na dosah pomocné ruky; ale rozhodně dosti blízko, aby otřásl naším mozkem a probudil jej z letargie. Člověk dvacátého století nepoloží tváří v tvář této hrůze otázku Bohu, zda je, či není; ale položí otázku lidstvu, zda je, či není; a to je otázka, jež teď, a zvláště teď po světové válce, je hroznější a osudnější, než kdy byla jaká otázka po Bohu. Není to otázka humanity, nýbrž civilizace.

Nu už je to venku, řekl jsem si, pravda je zachráněna. Ale hergot, copak je tohle celá pravda? Vždyť všechna tahle odhalení a zklamání, ty trpké pravdy, deziluze a hořké zkušenosti, to je jen ždibec pravdy; celá pravda je větší, celá pravda je, že velká a bláznivá věc je láska, pýcha, vášeň a ctižádost, že každá oběť je hrdinská a že lidský tvor ve vé lásce je něco krásného a úžasného. To je druhá a ta velká půlka pravdy; ale to by člověk musel být básník, aby to dovedl vidět a říci,

Dr Gall: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky!
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Cože?
Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

I wanted man to become master! So he wouldn’t have to live from hand to mouth! I didn’t want to see another soul grow numb slaving over someone else’s machines! I wanted there to be nothing, nothing, nothing left of that damned mess of a social hierarchy! I abhorred degradation and suffering! I was fighting against poverty! I wanted a new generation of mankind! I wanted ... I thought ...

Gentlemen, four-fifths of the earth's surface is covered by seas; that is unquestionably too much; the world's surface, the map of oceans and dry land, must be corrected. We shall give the world the workforce of the sea, gentlemen. This will no longer be the style of Captain van Toch; we shall replace the adventure story of pearls by the hymnic paean of labour.

Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtějí nic dělat. Nestárnout, to není jen udržet se, ale pořád růst, pořád získávat; každý rok má být, jako by člověk vystoupil o příčli na žebříku výš.

So it was that Mister Povondra started his collection of newspaper cuttings about the newts. Without his passion as a collector much of the material we now have would otherwise have been lost. He cut out and saved everything written about the newts that he could find; it should even be said that after some initial fumblings he learned to plunder the newspapers in his favourite café wherever there was mention of the newts and even developed an unusual, almost magical, virtuosity in tearing the appropriate article out of the paper and putting it in his pocket right under the nose of the head waiter. It is well known that all collectors are willing to steal and murder if that is what's needed to add a certain item to their collection, but that is not in any way a stain on their moral character. His life was now the life of a collector, and that gave it meaning. Evening after evening he would count and arrange his cuttings under the indulgent eyes of Mrs. Povondra who knew that every man is partly mad and partly a little child; it was better for him to play with his cuttings than to go out drinking and playing cards. She even made some space in the scullery for all the boxes he had made himself for his collection; could anything more be asked of a wife?

But old Rossum meant it literally.
He wanted to become a sort of scientific substitute for God. He was a fearful materialist, and that's why he did it all. His sole purpose was nothing more nor less than to prove that God was no longer necessary.

You know, the bigger the things a man believes in, the more fiercely he despises those who don't. And yet the greatest of all beliefs would be to believe in people.