The attempt to devote oneself to literature alone is a most deceptive thing, and … often, paradoxically, it is literature that suffers for it. - Václav Havel

"vysvětlovali tradičním antidogmatickým způsobem: boj za velké věci – celkovou liberalizaci poměrů – vyžaduje drobné ústupky ve věcech méně důležitých, nebylo by taktické riskovat rozchod s mocenským centrem kvůli Tváři, protože je rozehrána vyšší hra. (Mimo jiné: pamatuji, že přesně týmž způsobem zdůvodňoval v roce 1968 Smrkovský, proč hlasoval v roce 1967 pro likvidaci Literárek, a přesně tak zdůvodňoval později Husák, proč má Smrkovský odejít z politické scény. Je to téměř modelový příklad autodestrukční politiky.) Náš argument, že nejlepší cestou k celkové liberalizaci poměrů je být neústupní právě ve všech těch "drobných" a "nedůležitých" věcech, jako je vydání té či oné knížky nebo vycházení toho či onoho časopisu, nebyl vyslyšen."

Truth must be integrated with love; morality is not whole without it. Love is the greatest strength of the powerless. Unity founded on love will never be coercion; power guided by love will never be violence. Love is all-powerful and will even overcome hatred. And only love can do this!

There appear to be no integrating forces, no unified meaning, no true inner understanding of phenomena in our experience of the world. Experts can explain anything in the objective world to us, yet we understand our own lives less and less. In short, we live in the postmodern world, where everything is possible and almost nothing is certain.