Modern man must descend the spiral of his own absurdity to the lowest point; only then can he look beyond it. It is obviously impossible to get aroun… - Václav Havel

"vysvětlovali tradičním antidogmatickým způsobem: boj za velké věci – celkovou liberalizaci poměrů – vyžaduje drobné ústupky ve věcech méně důležitých, nebylo by taktické riskovat rozchod s mocenským centrem kvůli Tváři, protože je rozehrána vyšší hra. (Mimo jiné: pamatuji, že přesně týmž způsobem zdůvodňoval v roce 1968 Smrkovský, proč hlasoval v roce 1967 pro likvidaci Literárek, a přesně tak zdůvodňoval později Husák, proč má Smrkovský odejít z politické scény. Je to téměř modelový příklad autodestrukční politiky.) Náš argument, že nejlepší cestou k celkové liberalizaci poměrů je být neústupní právě ve všech těch "drobných" a "nedůležitých" věcech, jako je vydání té či oné knížky nebo vycházení toho či onoho časopisu, nebyl vyslyšen."

What else but a profound feeling of being excluded can enable a person better to see the absurdity of the world and his own existence, or, to put it more soberly, the absurd dimensions of the world and his own existence?

We introduced a new model of behavior: don't get involved in diffuse general ideological polemics with the center, to whom numerous concrete causes are always being sacrificed; fight "only" for those concrete causes, and be prepared to fight for them unswervingly, to the end. In other words, don't get mixed up in backroom wheeling and dealing, but play an open game.