Karel Čapek Quotes

S aztán még virítani kezd a lomb. Sárgán, bíborvörösen, rozsdaszínben, narancspirosan, paprikavörösen, vörösbarnán pompáznak az őszi levelek, vörösek, narancsszínűek, feketék, kékesen hamvasak a bogyók, sárgállik, vöröslik, fakó fehéren fénylik a csupasz vesszők fája - ó, még nincs vége mindennek! S amikor már leesett az első hó, itt lesznek még a sötétzöld téli magyalbokrok a tűzpiros termésükkel, meg a feketefenyők, a hamisciprusok és a tiszafák - soha nincs vége semminek.
Mondom nektek, nincsen halál, és nincs téli álom sem. Csak növünk egyik időszakból a másikba. Türelem kell az élethez, mert az élet örök.

The earth will probably sink and drown; but at least it will be the result of generally acknowledged political and economic ideas, at least it will be accomplished with the help of the science, industry, and public opinion, with the application of all human ingenuity! No cosmic catastrophy, nothing but state, official, economic, and other causes. Nothing can be done to prevent it.

Mankind will endure. In twenty years the world will belong to man again; even if it's only to a couple of savages on the tiniest island ... that'll be a start. And as long as there's some small beginning, that's fine. In a thousand years they'll have caught up to where we are now and then surpass even that ... to accomplish what we only dreamed of.

Dnes se mi na mém postavení snad nejvíc líbí, že s sebou nemusím nosit žádné peníze; já nemám v kapsách nic než kousek tužky, nevím ani, jak naše peníze vypadají.

We made the Robots look too much alike. A hundred thousand identical faces all looking this way. A hundred thousand expressionless faces. It's a nightmare.

You can have a revolution wherever you like, except in a government office; even were the world to come to an end, you'd have to destroy the universe first and then government offices.

Only years of practice will teach you the mysteries and bold certainty of a real gardener, who treads at random, yet tramples on nothing.

Takto chybuje škola: nedává nových idejí, zůstává při starých formách.

They stopped being machines. You see, they realize their superiority and they hate us. They hate everything human.

They all had a thousand good economic and political reasons why they couldn’t stop. I’m not a politician or a businessman; how am I supposed to persuade them about these things. What are we supposed to do; quite likely the world will collapse and disappear under water; but at least that will happen for political and economic reasons we can all understand, at least it will happen with the help of science, technology and public opinion, with human ingenuity of all sorts! Not some cosmic catastrophe but just the same old reasons to do with the struggle for power and money and so on. There’s nothing we can do about that.

Der Kapitän sah sich nach dem anderen Singhalesen um; der stand etwa hundertfünfzig Meter entfernt und wartete gleichgültig, die Hände auf den Schultern gekreuzt. Nun ja, wohin soll ein nackter Mensch auch mit seinen Händen? Er kann sie nur auf die Schultern legen.

I wanted man to become master! So he wouldn’t have to live from hand to mouth! I didn’t want to see another soul grow numb slaving over someone else’s machines! I wanted there to be nothing, nothing, nothing left of that damned mess of a social hierarchy! I abhorred degradation and suffering! I was fighting against poverty! I wanted a new generation of mankind! I wanted ... I thought ...

Jiní zase naslouchají vzpomínkám na půl ucha a netrpělivě, aby mohli skočit do řeči: To u nás a za mých
mladých let bylo tak a tak. Mívám dojem, že se lidé svými vzpomínkami jaksi vychloubají; honosí se tím, že za jejich dětství panoval záškrt nebo že zažili tu velikou vichřici, jako by to náleželo k jejich osobním zásluhám. Snad každý člověk má potřebu vidět ve
svém životě cosi pozoruhodného, důležitého a přímo dramatického; proto rád upozorňuje na zvláštní události, které prožil, a očekává, že se pro ně stane předmětem zvýšeného zájmu a obdivu.

"Egyre-másra halljuk a nemzetektől: "Vissza a dicső múlthoz!" "Térjünk vissza atyáinkhoz!" (...) Ez a nosztalgia a gyenge pillanatokra jellemző. Előremenjünk tán? Mi vár ott? A jövőben nincs egyetlen szilárd pont, egyetlen biztos érték, talán már minden lehetőség kimerült, csak csalódás vár ránk, és már magunkban sem bízunk. Ó, inkább térjünk vissza a kétségbevonhatatlan, örök értékekhez, jobb visszatérni, mint tétován botorkálni a bizonytalan jövő felé. Vissza a gyökerekhez! Csakhogy (ha már a gyökereknél tartunk) ha nem mint élősködő férgek akarunk a gyökerekhez férni, akkor mit akarunk velük? Visszatér a virág, vagy a gally a gyökerekhez?"

Ničeho člověk nehájí horlivěji a usilovněji než pochybné pravdy, nejspíš aby přehlušil tu nespokojenou a trýznivou předtuchu, že to má ránu. Na ničem člověk netrvá tak houževnatě jako na věcech, o kterých v nitru není přesvědčen.