Karl Jaspers Quotes

Ale morální a metafyzická vina, již chápe jen jedinec ve svém společenství jako svou vinu, se neodpykává (jak vyplývá z její podstaty). Nepřestává. Kdo ji má, vstupuje do procesu, který potrvá po celý jeho život.

Pro nás Němce tu platí alternativa: Bud se přijetí oné viny - kterou nemají ostatní na mysli, ale kterou stále znovu vyslovuje naše svědomí – stane základním rysem našeho německého sebeuvědomění, a pak půjde naše duše cestou proměny, nebo klesneme do lhostejné průměrnosti pouhého žití.

If the result of a war is to change nothing, but only to destroy, with the mere result that a group of human beings who do not differ notably from the conquered acquires preponderant advantages for the future, there is lacking the affective strength of an existence that has inspired faith, of an existence whose destiny would have been decided by the war.

A filozófus nem használhatja fel a maga nem-tudását arra, hogy megkerüljön minden válaszadást. Nagyon óvatosnak kell lennie filozofálás közben, s folyton ismételgetnie kell: nem tudom. Azt sem tudom, hogy hiszek-e. Mindazonáltal egy olyan hit, amely ilyen tételekben kerül kifejezésre, a szememben jelentősnek tűnik. Megpróbálok hinni benne. S remélem, meglesz hozzá a kitartásom, hogy e hitem szerint éljek.

Kdo se dosud z vlastního popudu neprosvěcuje a nechápe svou vinu, bude mít sklon obžalovávat žalobce

Je však nesmyslné morálně obviňovat nějaký národ jako celek. Není národního charakteru v tom smyslu, že by jej sdílel každý jednotlivý příslušník národa. Existuje ovšem společenství jazyka, mravů, obyčejů a původu. Ale v něm jsou zároveň možné tak velké rozdíly, že lidé, kteří hovoří touže řečí, si v ní přece mohou zůstávat tak cizí, jako by vůbec nepatřili k témuž národu.

Morálně lze vždy posuzovat jen jednotlivce, nikdy ne kolektiv.

To philosophize is to learn to die – philosophizing is a soaring up to the Godhead – the knowledge of Being as Being.

“Philosophy and Science”, World Review Magazine (March 1950).

To the intellect all else, in comparison with what is correct, counts only as feeling, subjectivity, instinct. In this division, apart from the bright world of the intellect, there is only the irrational, in which is lumped together, according to the point of view, what is despised or desired. The impulse which pursues real truth by thought springs from the dissatisfaction with what is merely correct. The division, spoken of previously, paralyses this impulse; it causes man to oscillate between the dogmatism of the intellect that transcends its limits and, as it were, the rapture of the vital, the chance of the moment, life. The soul becomes impoverished in all the multiplicity of disparate experience. Then truth disappears from the field of vision and is replaced by a variety of opinions which are hung on the skeleton of a supposedly rational pattern. Truth is infinitely more than scientific correctness.

The individual who can help himself is precisely the one who wills that authority exist in the world.

For one wishing to philosophize, it is particular, indeed of crucial importance to ascertain the difference between the object cognition that is achieved in the sciences and the transcending thought that characterizes philosophy......which transcend[s] the limits of the knowable and of the world as a whole, so that through these limits we become aware of the phenomenality of empirical existence and hence of the Comprehensive nature of being, thus entering into the area of faith.

A critical approach to science calls for the abandonment of world systems, which is also a prerequisite to any philosophical apperception of being. True, the philosophical quest of being demands a familiarity with every branch of scientific inquiry. But it seems to be the hidden aim of science to attain through inquiry to a limit at which the area of nonknowledge is opened to the most lucid knowledge. For only fulfilled knowledge can lead to authentic nonknowledge. Then authentic being is revealed not in any world system built on knowledge but in fulfilled nonknowledge, which can be achieved only through scientific cognition, not without it and not before it. It is the supreme striving of knowledge to reach the point where cognition fails.

To philosophize is to learn to die – philosophizing is a soaring up to the Godhead – the knowledge of Being as Being.

from “Philosophy and Science”, World Review Magazine (March 1950)

No one is guiltless...But no one is beyond the pale of human existence, provided he pays for his guilt.

Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen. Jestliže jsem nenasadil svůj život, abych zabránil zavraždění druhých, ale jen jsem přihlížel, cítím se vinen způsobem, který nelze právně, politicky a morálně přiměřeně postihnout. To, že ještě žiji, když se stalo něco takového, spočívá na mně jako nesmazatelná vina. Nejsme-li díky nějaké šťastné okolnosti ušetřeni této situace, dospíváme jako lidé na hranici, kde musíme volit: buď bezpodmínečně – bez vyhlídky na úspěch, bezúčelně – nasadit život, nebo raději zůstat naživu, protože úspěch je nemožný.

In old days the plastic arts, music, and poesy were so germane to man in his totality that his Transcendence plainly manifest in them. ... What is to-day obvious to all is a decay in the essence of art. ... the opposition to man's true nature as man.

Právo máme ve skutečnosti jen tehdy, máme-li zároveň moc za ně bojovat. Tam, kde je naprostá bezmocnost, je pouze možnost na ideální právo duchovně apelovat.